Novinky, aneb stále žijeme a usmíváme se (zejména Džas)

Ačkoliv jsem chtěla bilancovat, raději otočím list a budu hleděť do budoucna. To nejdůlěžitější jsem zaznamenala, tak proč si to ještě připomínat. Rok 2011 jsme přežili, tak hurá do nového roku, určitě bude lepší.

A co jiného potěší, než když je kůň v supr stavu a má energie na rozdávání. Ne že bych se neradovala, ale přeci jenom mám jakýsi pud sebezáchovy a ten dostal dneska na frak :-)))

Takže co jsme měli dneska v plánu? Dobrá, je třeba upřesnit, že jsem to měla v plánu já, ale na to jsem přišla až když už bylo poněkud, no řekněme si to na rovinu, pozdě :-) V plánu jsem totiž měla pohodovou vyjížďku s Džasou po okolí. Krásně nám nasněžilo, po celý den sněžilo, prostě nádhera, konečně zima jak má být.

No a jaká tedy byla realita? Můj plán zůstal v troskách už po 500 metrech (Najivně doufám, že tomu bylo až po těch 500 metrech a ne už v maštali) kdy se z křoví u pole za strašlivého rachotu vyhrnula Kráska (náš supr stájový pes) a málem mě přivodila infarkt. V Džasovi ovšem probudila dravce. Nestačila jsem se ani moc vzpamatovat, když se Kráska rozhodla pořádně se prolítat a můj kůň zřejmě toto bral jako náramnou zábavu pro krásný zasněžený den. Takže jsme nejdříve otryskali jedno pole (to je tak, když se člověk snaží zachytit tu krásu a pohodu mobilním fotákem, drží přitom otěže za přezku a to neurvalé psisko se s rozesmátým výrazem rozeběhne vpřed - beztak se na to domluvili). Když jsem konečně Džase a taky Krásku donutila (možná spíše uprosila) přejít do klidnějšího tempa (pro ně strašná nuda, jak jsem za chvíli zjistila), tak se Krasotina rozhodla, že je naprosto supr zábava provokovat koně skákáním do výšky asi 1m a obíháním kolem. Zábava to rozhodně byla, zejména když se můj rozverný hřebec s ržáním rozeběhl a s větrem o závod uháněli s Kráskou bok po boku. To co sedělo (nebo spíš vlálo) na koni nahoře, mělo mžitky před očima, neboť blížící se ledovka a uježděná polňačka nevěstily nic dobrého. Takže jsem si hledala pěkné místečko k výstupu...Nakonec jsem ale přišla na to, že můj achal je vážně schopný, má skvělou rovnováhu a stojí pevně na všech 4. Zvládl tu cestu naprosto bez jediného podkluzu a jen mé prosby ho donutily stylově zastavit těsně před branou (No je hodný, nechtěl mě ztrapnit nerozvážným vjezdem do stáje, za to mu můžu poděkovat). Konečně jsem si tedy mohla vydechnout. OMYL, velký OMYL. Moje dravé zvíře mě přesvědčilo o tom, že zítra bude makat jak šroub a nebude se flákat. Po rozhlédnutí se na všechny světové, zařváním a pohozením hlavou na kobyly ve výbězích (už to mě mělo varovat), můj oř opět nacválal, vyhodil a takto mě dopravil k hale. Netuším, jak jsem se udržela (měla jsem nohy ze třmenů, že budu brzy slézat), ale přežila jsem. Když už jsme konečně byli na místě, oba s Kráskou stáli a koukali na sebe, jak kdyby si říkali: Mise splněna!

A tak si teď už v klidu v teple domova říkám, jestli já na něj nejsem moc opatrná a nepodceňuju a nehýčkám ho až moc. On mě tedy rozhodně nepodceňuje, ovšem mohl by o mě mít aspon trošku strach...
Takže žádné plánování, ale zítra mu dám do těla (nebo on mě:-))

PS: Mé dětské sny o "popelce" cválající zasněženou krajinou mě přešly už dávno, ale dneska i to minimum romantického vzalo za své :-)))

FOR MY ENGLISH SPEAKING FRIENDS

Today´s plan was really simple: Enjoy new snow and go out for easy sightseeing riding with Djasman.

And The Reality ended after 500m (hope they didn´t arrange it at the stables) when our stable dog Kráska (in english Beauty) run through the bushes near the field and try to bring me the heart attack. But she awaken in Djas a real beast. I really didn´t even collect myself from the shock and we are galloping really fast through one big field. It was really funny for the dog and my horse but not exactly for me. When I stopped the running machine Djasman I really got a rest (but only for a while as I recognize later). Because it was so boring to walk really slowly, Kraska start to have a fun again - she jumped to the metre and run around us so Djasman took it as a play and start galloping again. So the picture was - horse and dog galloping though the field and something on the horse are watching the place where it fall down because the icy track was getting closer and closer. But as I found my horse is really well ballanced and stay on his legs carefully so we all survive (no matter that for Djasman was it really funny time) and he stopped carefuly behind the gate to the stable area. Finaly I should breath out. Such a MISTAKE, big MISTAKE. My beast just only looked all ways, neighed to mares on the paddock (at that should warn me) and start canter and got rid and this is the way we cross the parking place to the riding hall. Then Djasman and Kraska stopped and looked each other like: Mission complete!

I survive and just now sitting on the chair at my desk writting these words I just thinking I´m really so much careful and pamper him a lot and he isn´t so careful to me. I´m happy he´ sin good mood and good condition but I don´t think it´s necessery to show it this way, not for me. Hope tomorrow I survive again :-)