A je to tady zase...Aneb když se se.e, tak pořádně

A v našem případně dvojnásobně. Asi jsem to zakřikla...

První nádherný víkend, slunce svítilo a tak jsem se v sobotu vydala s Džasou ven na poklidnou vyjíždku. Oba jsme si to náramně užívali, Džas se kochal a tak jsme se těšila na neděli, že se půjdeme znovu "vyvenčit" ven. Tentokrát jen na ruce, pěkně aby i panička trošku té kondičky pobrala. Smaozřejmě všude zamrzlo, ale krásně svítilo slunko a ani nefoukalo,takže supr hodinová vycházka. Džas byl sice pekelně naštvaný, že jsme mu nedovolila se napást a když s dvakrát stihl urvat kus vojtěšky a já mu ji ještě rvala z huby,tak byl fakticky nasupený.

Kdybych věděla, jak to dopadne, jsme nekompromisní a prostě mu to nedovolím vůbec. Když jsme přišli domů, nechala jsem ho ještě chvíli v boxe, aby požral seno a cyhstala jsem mu musli. Kdžy jsme došla asi po půl hodince, stál chudák Džas opřený o zeď, celý se třásl a vypadal na umření. No a se mnou to málem prásklo. Kolika, co jiného. Takže jsme ho hned vzala ven a procházeli jsme s, změření teploty nepotěšilo (39,5°C). Naštěstí neměl zácpu a jak přivolaný vet potvrdil, jednalo se o nervovou koliku. To co Džas sežral, šlo ven rychle a vodopádem - ted se směju, ale včera mi bylo do breku, hlavně při pomyšlení, že zase zhubne :-( Naštěstí mu pomohla i injekce, takže už neměl křeče a začal i ždár a do odpoledne byla teplota zase v normálu. Tak jen doufám, že už pro letošek toho bylo dost (ťukám třikrát na dřevo) a přeju si k ježíšku už jen zdravé oba koně, psisko a sebe, Liborka i celou naši rodinu...